Zase paranoia. Nejspíš mi to začalo s tabletkami od matky. Spím jen občas a okolní svět je rychlejší. Přemýšlím nad smyslem existence a matka mě ji ohleduplně naplňuje záhadnými tabletami.
"Verunko, jak dneska bylo ve škole?"
"Souložila jsem se třemi spolužáky, maminko."
"Jaké to bylo?"
"Matko! To je snad výslech?!! Střídali se na mě před celou třídou když jsem byla ohnutá přes lavici. Byli poslední ze třídy, se kterými jsem ještě nic neměla, tak jsem si je dala naráz."
Pohladila mě po krku hedvábnými prsty, jako to dělávala, když v ní překypoval pocit pýchy nad vlastní ratolestí. Koutky se jí zvedaly do elegantního úsměvu, ve kterém poodhalila špetku nablýskané skloviny.
"Přinesla jsem ti tvé amfetaminy."
No comments:
Post a Comment