amfetaminy

Včera na mě přišla ostrostřelba. Maminka mi zase říkala, jak mi strašlivě roste pupek. K mým uším docházely zkazky o naprostém konci existence a mladistvé krásy. Stresem se mi na čele začínala rýsovat velmi hluboká vráska.

Ráno mě matka při probouzení povýskala ve vlasech a věnovala mi první dávku amfetaminů.

„Děvenko, tohle je pervitin. Nebude se ti chtít spát, jíst a ještě ke všemu budeš mít ze světa lepší pocit.“
„Díky máti.“

Ve škole mi to šlo jako nikdy. Jen jsem vydýchala všechen vzduch. Jsem sobecká mrcha, co všechny nechala umřít. Nikdy mi nebylo líp.

Vlastně bylo. Když mě šukal Tomáš.