O promiskuitě

Každý by stále něco chtěl. Vyměnit, vrátit, naložit okurky, nebo po sobě dokonce něco zanechat. Nejsem ničím výjimečná. Potřebovala jsem tenkrát na záchod a namísto toho mi samovolně vytékající proud zlomyslné moči smáčel kalhotky.

„Dementko, cos to udělala? Vždyď ses celá pochcala! Kdybys takhle úchylácky nedumala, mohla sis klidně dojít na záchod.“
„Lásko vždyť jsem zrovna nic neříkala…“
„Dojdi se převlíknout, nebo tě vomrdám!!!“

Někdy to bylo dost drsné. Jednou z jeho polepšovacích metod bylo několikahodinové konstantní mrdání mého řitního otvoru. Když už se jeho úd nevzmohl k erekci, přišel na řadu dlouhý vibrátor. Bičoval mě a lil mi vosk na vagínu.

Tentokrát jsem se nevzmohla na nic. Seděla jsem v pochcaných kalhotkách na pochcaném křesle, koulela jsem hloupě očima a sledovala před očima neustále se zvětšující pyj.

„Roberte!“

Zadusila jsem se žaludem, který jsem mu tenkrát nechtěně ukousnula. Zapadl a Oliver mi v agonii nebyl schopen pomoci.

Konečně jsem si v ten moment uvědomila, jak je promiskuita nebezpečná a pro jistotu jsem s ní skončila.