Děsy a běsy běsounský

Teda lidi, to vám teda něco povím.

Ještě jsem ani nestihla vložit první příspěvek a maminka už po mě chce, abych jí pomáhala s malováním bytu. Jsem z toho normálka na prášky. Umím si třeba bezvadně malovat lakem po nehtech, ale vzít do ruky štětec a začít s ním roztírat barvu po zdech bylo horší, než vlézt do prázdného obchodního domu.

To si tedy moc neumím představit. Jen to zkuste, uděláte první krok do nákupního centra, těšíte se na ty spousty lodiček, tílek a minisukní... a ono nic. Hrůza, žejo?

No a tenhle pocit znásobte tisícem a dvojnásobně umocněte paniku. Barvu mám snad všude, kam by jen mohla zatéct (na zdi je jí výrazně méně). vypadám jak nějaká dělnice z chemičky, nebo bůhvíodkud a to mám jít večer na rande s romanem z osmý cé. Se z toho snad zvencnu.

Tak se teda zatím mějte, já stěny nechávám stěnami a barvy barvami. Jdu se umýt a šlechtit na to rande s Romanem (znáte to...) Bývala bych vám toho napsala mnohem víc, ale to bych už ty holčičí věci nestihla ani náhodou..